lat. amīcus.
Sup. ireg. amicísimo; reg. můj příteli.
1. adj. který má přátelský vztah. U. T. C. s.
2. adj. Přátelský (‖patřící k přátelství).
3. adj. řekl o jedné věci: vhodné pro přítele.
4. adj. má něco moc rád. Je to noční přítel. U. T. C. S. přátelé ticha si tento les užijí.
5. adj. básník. Řekl o jedné věci: příznivé, benigní, příjemné. Nebe dalo svému příteli stín poutníkovi.
6. m. a f. u. oslovit osobu, i když neznáte nebo nemáte žádný přátelský vztah.
7. m. a f. u. v dopisech jako láskyplné zacházení, i když neexistuje žádný řádný přátelský vztah.
8. m. a f. milenec (person osoba, která má láskyplný vztah s jiným).
9. f. p.nás. Učitelka dívčí školy.
10. f. a. a Mexiko. Školka.
přítel, ga cizince
1. m. a f. coloq. Zloděj, podvodník.
přítel, ga pelillo nebo přítel, ga šálku vína
1. m. a f. coloqs. desusi. přítel, který je jen pro zájem a pohodlí.
přítel, ga asa
1. m. a f. coloq. desusi. přítel.
přítel, ga až do aras
1. m.a. f. desus. přítel, který vyznává jemné přátelství s jinou osobou, aniž by překročil hranice toho, co je spravedlivé a čestné.
falešný přítel
1. M. Ling. Každý ze dvou slov, která, patřící do dvou různých jazyků, podobají ve formě, ale liší se ve významu, a může mít za následek chyby v překladu; např. angličtina vlastně ‚účinně‘ a španělštině.
jako přátelé, plyn, jako přátelé, plyn jako dříve, nebo jako přátelé, plyn jako vždy
1. výraz. U. vyjádřit ochotu urovnat rozdíly mezi dvěma nebo více osobami. Nechali jsme to tak, a tak přátelé.
několik přátel čelí
přátelský oheň
čísla přátel
noha přítele