Autokrinní signalizace je typu mobilní komunikace, který nastane, když buňky vylučuje látku, která je schopná vyvolat reakci, při sám . Pochází z auto -, řecké předpony, která znamená „Já“.
vylučované molekuly jsou známé jako lokální mediátory, protože ovlivňují pouze buňky v jejich bezprostřední blízkosti. Lokální mediátory se také podílejí na komunikaci parakrinních buněk, kde buňka, která produkuje mediátor a cílovou buňku, jsou obvykle různé typy buněk.
příklad autokrinní signalizace lze nalézt v imunitní odpovědi člověka. T lymfocyty mohou stimulovat vlastní proliferaci, když detekují cizí antigen, produkcí růstového hormonu, na který reagují. Výsledkem je větší populace aktivních T lymfocytů, a proto je tělo schopno dosáhnout účinnější imunitní odpovědi proti útočníkovi.
můžeme také vidět účinky autokrinní signalizace u rakoviny. Nadprodukce růstových faktorů může vést k tvorbě nádorů, kdy se buněčné dělení stává nekontrolovatelným v důsledku dysfunkční autokrinní signalizační dráhy.
- Lackie, J (2010). Oxfordský slovník biomedicíny. New York: Oxford University Press Inc. . 49.
- Dictionary.com
- Alberts, B., Johnson, a., Lewis, J., Raff, m., Roberts, k., Walter, P. (2008). Molekulární Biologie Buňky. 5.vydání. New York: Věnec Věda. 881
- Alberts, B., Johnson, a., Lewis, J., Raff, m., Roberts, K., Walter, P. (2008). Molekulární Biologie Buňky. 5.vydání. New York: Věnec Věda. 881
- Cooper GM. Buňka: Molekulární Přístup. 2. vydání. Sunderland (MA): Sinauer Associates; 2000. Signální molekuly a jejich receptory.
- Wells, a (2006). Pohyblivost buněk při invazi rakoviny a metastázách. Nizozemsko: Springer Science and Business Media.