53. kapitola Izajáše je krásná, poetická píseň, jeden ze čtyř „Služebník Písně“, v níž prorok popisuje vrcholné období v historii světa, kdy Mesiáš přijde a Židovský lid převzít roli jako duchovní vůdce lidstva.
Izajáš 53 je proroctví, které předpovídá, jak bude svět reagovat, když budou svědky spasení Izraele v mesiánské éře. Verše jsou prezentovány z pohledu světových vůdců, kteří kontrastují s jejich bývalým pohrdavým postojem k Židům s jejich novou realizací vznešenosti Izraele. Poté, co si uvědomili, jak nespravedlivě zacházeli s židovským lidem, budou šokováni a beze slov.
Zatímco původní hebrejský text jasně odkazuje na Židovský národ jako „Trpící Služebník“ v průběhu staletí Izajáš 53 se stal kamenem Křesťanské tvrzení, že Ježíš je Mesiáš. Toto tvrzení je bohužel založeno na rozsáhlých chybných překladech a zkreslení kontextu.
abychom těmto veršům správně porozuměli, musíme si přečíst původní hebrejský text. Když je Bible přeložena do jiných jazyků, ztrácí hodně ze své podstaty. Známý překlad krále Jakuba používá jazyk, který je pro moderního čtenáře archaický a obtížný. Dále, není zakořeněn v židovských zdrojích a často jde proti tradičnímu židovskému učení. Moderní překlady, i když jsou čitelnější, jsou často ještě více odděleny od skutečného významu textu.
pro přesný Židovský překlad Bible si přečtěte “ ArtScroll English Tanach.“
kontext Izajáše 53
klíčem k rozluštění jakéhokoli biblického textu je jeho zobrazení v kontextu. Izaiáš 53 je čtvrtým ze čtyř „služebných písní“.“(Ostatní se nacházejí v Izajášových kapitolách 42, 49 a 50.) Přesto, že „sluha“ v Izajáši 53 není otevřeně identifikovat – tyto verše pouze odkazuje na „Můj služebník“ (52:13, 53:11) – „sluha“ v každém z předchozích Sluha Písně je jasně a opakovaně identifikovány jako Židovský národ. Začátku kapitoly 41, srovnává Boží Služebník s národem Izraele je devět krát od proroka Izaiáše, a nikdo jiný než Izrael je označen jako „služebník“:
- „Jsi Můj služebník, Ó Izraeli“ (41:8)
- „Jsi Můj služebník, Izraeli“ (49:3)
- viz také Izaiáš 44:1, 44:2, 44:21, 45:4, 48:20
Bible je plná dalších odkazů na Židovský národ jako Boží „služebník“; viz Jeremiáš 30:10, 46:27-28; Žalmy 136:22. Neexistuje žádný důvod, že „sluha“ v Izajáši 53 by najednou spínače a odkazovat se na někoho jiného než Židovského národa.
jedna zřejmá otázka, kterou je třeba řešit: jak může být“ trpící služebník“, o kterém verše gramaticky odkazují v jednotném čísle, přirovnáván k celému židovskému národu?
židovský národ je důsledně označován singulárním zájmenem.
na Tuto otázku se vypařuje, když zjistíme, že v celé Bibli, židé jsou důsledně označovány jako singulární entita, pomocí singulární zájmeno. Například, když Bůh mluví k celému židovskému národu na hoře Sinaj, všechna Desatero přikázání jsou psána, jako by mluvila s jednotlivcem (Exodus 20:1-14). Je to proto, že židovský národ je jedna jednotka, spojená se společným národním osudem (viz Exodus 4: 22, Deuteronomium Kapitola 32). Tento jedinečný odkaz je ještě častější v biblických verších odkazujících na Mesiášskou éru, kdy bude židovský lid plně sjednocen pod praporem Božím (viz Ozeáš 14: 6-7, Jeremiáš 50:19).
jak uvidíme, z mnoha důvodů tato kapitola nemůže odkazovat na Ježíše. Ani v křesťanských písmech učedníci nepovažovali trpícího služebníka za odkazujícího na Ježíše (viz Matouš 16: 21-22, Marek 9: 31-32, Lukáš 9: 44-45).
jak se tedy trpící služebník spojil s Ježíšem? Po jeho smrti, propagátoři Křesťanství zpětně podíval do Bible a „aplikovaná“ – prostřednictvím překladu a narušení kontextu – tyto biblické verše jako odkaz na Ježíše.
Misijní obhájce Walter Riggans otevřeně přiznal:
„Neexistuje žádný evidentní plán v hebrejské Bibli, která může být řekl, aby jednoznačně poukazují na Ježíše. Teprve poté, co člověk uvěřil, že Ježíš byl Mesiáš, a konkrétněji druh Mesiáše, kterým je, to všechno začíná dávat smysl…“(Jehošua Ben David, Olive Press 1995, str.155)
záměrem není očernit jiné náboženství, ale spíše pochopit skutečný význam Božského slova.
Isaiah 53-řádek po řádku
brzy v knize Izaiáše Bůh předpovídá dlouhý a obtížný vyhnanství židovského lidu. Kapitola 53 se odehrává uprostřed Izaiášových „poselství útěchy“, které vyprávějí o obnovení Izraele do popředí jako Božího vyvoleného lidu.
klíčem k pochopení této kapitoly je správné určení toho, kdo mluví. Ačkoli kniha byla napsána Izaiášem, verše 53:1-10 jsou vyprávěny z pohledu světových vůdců. Ve stopách předchozí kapitole (Izajáš 52:15 – „králové budou zavřeli ústa v úžasu“), tyto verše popisují, jak světoví lídři budou šokováni s nedůvěrou, když Boží Služebník, Izrael – přes všechny rozporu očekávání – je to zadostiučinění a květy v Mesiášském věku.
(1) Kdo by věřil tomu, co jsme slyšeli! Pro koho byla zjevena Boží ruka!
מִי הֶאֱמִין לִשְׁמֻעָתֵנוּ וּזְרוֹעַ יְהוָה עַל מִי נִגְלָתָה
V tomto úvodním verši, světoví lídři jsou šokováni neuvěřitelné zprávy o spáse Izraele: „Kdo by uvěřil, co jsme slyšeli!“
tento verš odkazuje na “ rameno Boží.“V celé židovské Bibli Boží“ ruka „(מרון) vždy označuje vykoupení židovského lidu z fyzického pronásledování. Například Bůh vzal Židy z Egypta „silnou rukou a nataženou paží“ (Deut. 26:8). (Viz také Exodus 3:20, 6:6, 14:31, 15:6; Deute. 4:34, 7:19; Izaiáš 51:9, 52:10, 62:8, 63:12; Jeremiáš 21:5, 27:5; Ezechiel 20:33; Žalmy 44:3, 89:11, 98:1, 136:12).
(2) dříve rostl jako stromek nebo kořen ze suché půdy; neměl ani formu, ani krásu. Viděli jsme ho, ale bez žádoucího vzhledu.
tento obraz stromu, který se snaží růst v suché zemi, je metaforou židovského boje v exilu. Mladý stromek v suché půdě se zdá, že zemře. Židé byli vždy malým národem, někdy až 2 miliony lidí, hrozilo vyhynutí. V tomto verši Izaiáš popisuje zázračný návrat Izraele z exilu, jako stromek, který klíčí z této suché půdy. Tato myšlenka se objevuje v celé židovské Bibli (viz Izaiáš 60: 21, Ezechiel 19: 13, Ozeáš 14: 6-7, Amos 9:15).
(3) byl opovrhován a odmítnut lidmi, mužem bolesti a zvyklý na nemoc. Jako ten, před nímž bychom skryli své tváře, byl pohrdán a my jsme k němu neměli úctu.
נִבְזֶה וַחֲדַל אִישִׁים אִישׁ מַכְאבוֹת וִידוּעַ חלִי וּכְמַסְתֵּר פָּנִים מִמֶּנּוּ נִבְזֶה וְלא חֲשַׁבְנֻהוּ
Tento verš popisuje Služebník jako všeobecně opovrhoval a odmítl. Toto bylo historické téma pro židovský lid, protože dlouhý seznam utlačovatelů zacházel s Židy jako s podčlověkem (nacisty) nebo jako s vyvrhelem (OSN). Viz podobné obrazy v Izaiáš 49: 7, 60: 15; Žalmy 44: 14; Nechemia 3: 36.
i když tento popis jasně platí pro Izrael, nelze jej smířit s novozákonním účtem, který popisuje Ježíše jako nesmírně populárního (Matouš 4: 25). „Velké davy“ lidí, kteří přišli z daleka, aby ho slyšeli mluvit, a Ježíš musel plout do vody, aby se zabránilo bytí zaplaveného davy (marek 3:7-9). Luke 2: 52 ho popisuje jako fyzicky silného a respektovaného muže, jehož popularita se rozšířila a byla „chválena všemi“ (Lukáš 4: 14-15). Daleko od Izaiášova popisu „opovrhovaného a odmítnutého“.“
přestože Ježíš zemřel smrtí zločince, Izaiáš popisuje někoho, pro koho odmítnutí trvalo věky-zjevně se odkazuje na národ, nikoli na jednotlivce, který trpěl odmítnutím jen několik hodin.
(4) Skutečně, on nesl naše nemoci a nesl naše bolesti – ale my ho považoval za nemocné, postižené od Boha a pokořen.
אָכֵן חֳלָיֵנוּ הוּא נָשָׂא וּמַכְאבֵינוּ סְבָלָם וַאֲנַחְנוּ חֲשַׁבְנֻהוּ נָגוּעַ מֻכֵּה אֱלהִים וּמְעֻנֶּה
v Průběhu staletí Izraele exilu, mnohé národy pronásledovaných Židů pod záminkou, že to je způsob, jakým Bůh „trestá“ „prokletého“ Židé za to, že tvrdohlavě odmítl nové náboženství. V těchto verších, až do konce kapitoly, národy přiznávají, jak používali židovský lid jako obětní beránky, ne z „ušlechtilých“ důvodů, které dlouho tvrdili.
národy skutečně sobecky pronásledovaly Židy jako odvedení pozornosti od vlastních zkorumpovaných režimů: „jistě naše utrpení, které nesl, a naše bolesti, které nesl…“(53:4)
(5) byl zraněn v důsledku našich přestupků a rozdrcen v důsledku našich nepravostí. Trest jeho byl pro naše dobro a skrze rány jeho jsme byli uzdraveni.
וְהוּא מְחלָל מִפְּשָׁעֵנוּ מְדֻכָּא מֵעֲוֽנתֵינוּ מוּסַר שְׁלוֹמֵנוּ עָלָיו וּבַחֲבֻרָתוֹ נִרְפָּא לָנוּ
Tento verš popisuje, jak pokořil světové lídry přiznat, že Židovské utrpení nastalo jako přímý důsledek „nepravosti naše“, tedy zvrácené nenávist vůči židům, spíše než, jak se dříve tvrdilo, tvrdohlavý slepota Židů.
Izajáš 53: 5 je klasickým příkladem chybného překladu: Verš neříká: „byl zraněn pro naše přestupky a rozdrcen pro naše nepravosti,“ což by mohlo zprostředkovat zástupné utrpení připisované Ježíši. Spíše je správný překlad: „byl zraněn kvůli našim přestupkům a rozdrcen kvůli našim nepravostem.“To vyjadřuje, že služebník trpěl v důsledku hříšnosti druhých-ne naopak, jak tvrdí křesťané – že služebník trpěl, aby odčinil hříchy druhých.
ve skutečnosti, Křesťanské myšlenky přímo v rozporu se základní Židovské učení, že Bůh slibuje odpuštění pro všechny, kteří se upřímně k Němu vrátit; proto není potřeba pro Mesiáše, aby usmířil ostatní (Izajáš 55:6-7, Jeremiáš 36:3, Ezechiel v kapitolách 18 a 33, Hoseah 14:1-3, Jonáš 3:6-10, Přísloví 16:6, Daniel 4:27, 2-Chronicles 7:14).
(6) všichni jsme zabloudili jako ovce, každý z nás se obrátil svou vlastní cestou a Bůh mu způsobil nepravost nás všech.
כֻּלָּנוּ כַּצּאן תָּעִינוּ אִישׁ לְדַרְכּוֹ פָּנִינוּ וַיהוָה הִפְגִּיעַ בּוֹ אֵת עֲון כֻּלָּנוּ.
národy si uvědomit, že jejich nedostatek řádné vedení („pastýř“) je způsobily k léčbě Židé s opovržením. Dále uznávají, jak byly tresty, které měly postihnout národy, odvráceny utrpením Izraele.
(7) byl pronásledován a postižen, ale neotevřel ústa. Jako ovce vedená k porážce nebo Beránek, který mlčí před svými střihači, neotevřel ústa.
v různých kontextech používá Bible obrazy „ovcí vedených k porážce“, konkrétně ve vztahu k židovskému lidu. Například: „dáváte nám jako ovce, které mají být konzumovány, a rozptýlili nás mezi národy… jsme považováni za ovce, které mají být poraženy „(Žalmy 44: 12, 23).
tento verš prorokuje mnoho těžkostí-fyzické trápení i ekonomické vykořisťování -, které Židé snášeli v exilu. Ironicky, toto proroctví se částečně týká křižáků z 11. století, kteří“ pronásledovali a trápili “ Židy ve jménu Ježíše. V naší době, zatímco Židé v nacisty okupované Evropě byli „vedeni k porážce“, stále zůstali jako“ beránek, který mlčí před svými střihači “ – bez stížností proti Bohu.
(8) byl propuštěn ze zajetí a soudu; kdo si mohl představit takovou generaci? Pro byl odstraněn ze země živých; pro hřích mého lidu byli postiženi.
fráze „země živých“ (Eretz HaChaim) odkazuje konkrétně na zemi Izrael. Tento verš „byl odstraněn ze země živých“ tedy neznamená, že byl služebník zabit, ale byl vyhoštěn ze země Izraelské.
tento verš opět popisuje překvapení světa, když byl svědkem židovského návratu do zaslíbené země. „Kdo by si mohl představit“, že národ, který jsme mučili, nyní prosperuje? Světoví vůdci nabízejí ohromující přiznání: „kvůli hříchu mého lidu byli postiženi.“
zde text jasně ukazuje, že utlačovaný služebník je kolektivní národ, nikoli jediný jedinec. Zde je znalost biblické hebrejštiny naprosto zásadní. Na konci verše hebrejské slovo pro „byli“ (lamoh – לאון) vždy odkazuje na skupinu, nikdy na jednotlivce. (viz například Žalmy 99:7)
(9) Byl předložen jeho hrobu, aby zlí lidé, a bohaté předložen jeho popravy, pro spáchat žádný zločin, a není klam v jeho ústech.
וַיִּתֵּן אֶת רְשָׁעִים קִבְרוֹ וְאֶת עָשִׁיר בְּמתָיו על לא חָמָס עָשָׂה וְלא מִרְמָה בְּפִיו
Misionáři citovat tento verš jako tvrzení, že Ježíš žil bez hříchu život, a proto byl Mesiáš. To je v rozporu, nicméně podle Evangelií sám, kdo záznam, že Ježíš zhřešil tím, že porušuje Sabat (John 9:16) a tvrzením, že Bůh Sám sebe – porušuje hrob zákaz jakýchkoli fyzikální obraz Boha (Jan 10:33, 14:9-10).
v celé historii měli Židé možnost volby “ konvertovat nebo zemřít.“Přesto, jak tento verš popisuje, v jeho ústech nebyl „žádný podvod – – věrní Židé odmítli přijmout pohanské božstvo jako svého Boha. Spíše než profánní Boží svaté jméno se „podrobili hrobu – – tj. rozhodli se zemřít, než aby se vzdali své víry. Jako takový byli tito Židé často odepřeni řádným pohřbem, vyřazeni „do hrobu jako zlí lidé.“
dále se bohatí Židé “ podrobili jeho popravám, protože se nedopustili žádného zločinu – – zabili, aby zlí dobyvatelé mohli zabavit své bohatství.
(10) Bůh ho chtěl utlačovat a on ho trápil. Kdyby jeho duše uznala vinu, viděl by potomky a žil dlouhé dny a Boží záměr by uspěl v jeho ruce.
„Bůh chtěl utlačovat“ židovský lid, aby je inspiroval k návratu k dodržování Tóry. Kdyby Židé jen „uznali vinu,“ viděli by své “ potomky a žili dlouhé dny.“To se týká mesiánské éry, kdy se všichni Židé vrátí k dodržování Tóry.
tento verš zdůrazňuje, že služebník má být odměněn dlouhým životem a mnoha dětmi. Tento verš nemohl odkazovat na Ježíše, který podle Nového zákona zemřel mladý a bezdětný. (Kromě toho, pokud byl Ježíš údajně nesmrtelným Synem Božím, je absurdní aplikovat pojem “ žít dlouhé dny.“)
ačkoli misionáři mohou tvrdit, že „potomci“ se vztahují k duchovním potomkům, je to založeno na zkreslení a nesprávném překladu. V tomto verši hebrejské slovo pro “ potomstvo „(zera – מרא) vždy odkazuje na fyzické potomky (viz Genesis 12:7, 15:2-4, 15:13, 46:6; Exodus 28:43). Jiné slovo, banim (מית), obecně přeloženo jako „synové“, se používá k označení duchovních potomků (viz Deut. 14:1).
(11) viděl účel a byl spokojen s nouzí své duše. Díky svému poznání můj služebník způsobí, že masy budou spravedlivé; a on ponese jejich hříchy.
מֵעֲמַל נַפְשׁוֹ יִרְאֶה יִשְׂבָּע בְּדַעְתּוֹ יַצְדִּיק צַדִּיק עַבְדִּי לָרַבִּים וַעֲוֹנתָם הוּא יִסְבּל
Misionáři citovat tento verš tvrdí, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Křesťanská idea, že nám jsou odpuštěny hříchy skrze utrpení jiné osoby, jde proti základní biblické učení, že každý jedinec má odčinit své vlastní hříchy pokání. (Exodus 32: 32-33, Deut. 24: 16, Ezechiel 18:1-4)
tento verš popisuje, jak Boží služebník „způsobí, že masy budou spravedlivé – – ne jako nějaký chybný překlad,“ ospravedlní mnoho.“Židovským posláním je sloužit jako „světlo národům“, které vede svět ke spravedlnosti prostřednictvím poznání jediného pravého Boha. Židé toho dosáhnou příkladem (Deut. 4: 5-8; Zachariáš 8: 23) a poučením národů v Božím zákoně (Izaiáš 2: 3-4; Micheáš 4: 2-3). Jak se říká: „svět bude plný poznání Boha, jako voda pokrývá moře „(Izaiáš 11: 9).
(12) Proto, přidělím mu část veřejnosti a on bude dělit mocný jako kořist – na oplátku za to, že vylil svoji duši na smrt a byl počítán mezi hříšníky, pro on nesl hřích mnohých, a modlil se za hříšníky.
tento verš hovoří o tom, jak se Židé vždy modlí za blaho národů, do kterých jsou vyhnáni (viz Jeremiáš 29:7). Verš nadále vysvětluje, že židovský lid, který spravedlivě nesl hříchy světa a přesto zůstal věrný Bohu, bude odměněn.
Pokud jde o výše uvedenou pasáž, někteří tvrdili, že „trpícím služebníkem“ nemůže být Izrael, protože Izrael má hříchy. Přesto je to klam, protože víme, že žádná lidská bytost-ani Mojžíš-není zcela osvobozena od hříchu. Přesto byl Mojžíš považován za „spravedlivého“, který bere v úvahu nejen dobré skutky, ale i pokání po hříchu. Pokud je Ježíš Bůh, tyto myšlenky nemají žádný význam.
bezprostředně po tomto slibu odměny za utrpení Židů (53:10-12) kapitola 54 jasně hovoří o vykoupení, které čeká židovský lid. Tento bod uznávají všechny křesťanské Komentáře.
závěr
ve dnech Ježíše nikdo nepochopil, že Izaiáš 53 předpovídá smrt Mesiáše. Když Ježíš řekl: „jdu do Jeruzaléma, kde bude trpět a zemřít,“ Apoštol Petr netýkalo by to v žádném případě utrpení je popsáno v Izajáši 53. Spíše, Petr pokáral Ježíše, rčení, “ ať je to daleko od vás, pane, to nebude pro vás.“Jinými slovy,“ Bůh chraň – to se vám nemůže stát!“Petr nikdy neočekával, že Mesiáš bude mučen a zabit (viz Matouš 16: 21-22).
Zajímavé je, že 20. století Christian New English Bible – Oxford Study Edition (anotace na Izajáš 52:13-53:12) jasně identifikuje Trpící Služebník jako národ Izrael, který „utrpěl jako ponižovaného jedince.“
Pokud kontext Izaiáše 53 tak jasně odkazuje na židovský národ, jak by tolik křesťanských vůdců mohlo nesprávně přeložit Bibli? Historie ukazuje, že – na cokoliv motivace – mnoho udělal to vědomě.
- Lucius Coelius Firmianes Lactantius 3. století Kostel vůdce: „Mezi těmi, kteří hledají moc a získávají ze svého náboženství, nikdy nebude chtít sklon k tomu, aby za to lhali a lhali.“
- St. Gregory, 4. století biskup Nanianzus: „malý žargon je vše, co je nutné uložit lidem. Čím méně chápou, tím více obdivují. Naši předkové a lékaři často neříkali, co si mysleli, ale jaké okolnosti a nutnost diktovaly.“
- Dr. Herbert Marsh, 19. století anglický Biskup: „je jisté, že několik čtení v naší společné tištěného textu nejsou nic víc, než změny provedené Origen…“
- Walter Brueggemann Ph.d., vysvěcen ministr a autor 60 knih o Bibli, píše: „čkoli je zřejmé, že tato poezie nemá Ježíše v každém prvního stupně na obzoru, stejně tak je jasné, že církev od počátku, našel poezie uštěpačný a generativní způsob, jak zvážit Ježíš, kde ponížení rovná ukřižování a oslavení rovná vzkříšení a nanebevstoupení.“
proč je důležité
Když byly analyzovány všechny verše a byly předloženy všechny důkazy, stále by se člověk mohl divit: Jaký je v tom rozdíl, kdo má pravdu?
teologická propast mezi judaismem a křesťanstvím se neomezuje pouze na otázku: „Kdo je Mesiáš“, nebo debatu o překladu několika biblických veršů. Judaismus a křesťanství jsou dva různé systémy víry, lišící se v základních otázkách, jako je existenciální povaha člověka, role našeho vztahu s Bohem, a cesta ke skutečnému duchovnímu naplnění.
Židé se po tisíce let pevně drželi své víry, uprostřed všech forem pronásledování a strádání. Učinili tak ve víře, že židovský národ – jako nositelé Božího poselství morálky a spravedlnosti-má v lidské historii jedinečnou a zásadní roli. Jak předpovídá prorok Izaiáš, bude to nesmírně jasné, až přijde Mesiáš, král Izraele. Může to být v dnešní době rychle.
Zdroje
Pro další studium, viz www.outreachjudaism.org, www.jewsforjudaism.org, www.jewishisaiah53.com a www.peninataylor.com,, z nichž velká část informací pro tento článek byl odvozen.
pro zkoumání základních rozdílů mezi judaismem a křesťanstvím viz online kurz rabína Benjamina blecha: „skutek a víra.“
Více o tom, proč Ježíš nemůže být Mesiášem, přečtěte si Aish.com “ proč Židé nevěří v Ježíše.“
pro přesný Židovský překlad Bible si přečtěte “ ArtScroll English Tanach.“