nyní je zde otázka, která vyžaduje odpověď. Proč má patrně nejbohatší kontinent světa-co se týče přírodních zdrojů-některé z nejchudších lidí světa? Abychom na to odpověděli, museli bychom se vydat na výlet do paměti. Už teď cítím, jak valíš oči hluboko do zadní části hlavy. „Jestli uslyším ještě jednou o otroctví v Africe …“
často se zdají být lidé s malou trpělivost pro historii, nebo zájem o vliv minulých událostí na současné realitě. Ale čas není lineární a my se ne vždy pohybujeme vpřed. Neexistuje žádný jiný způsob, jak pochopit Afriku dnes bez ohledu na historii kontinentu.
V 1400s portugalci byli prvním Evropským národem, používat Africké otrocké práce pěstovat plantáže cukrové třtiny na pobřeží západní Afriky, v São Tomé. Od té doby, přes svého vrcholu v 18. století a až do jeho staccato zrušení v pozdních 1800s, barbarské a nelidských obchodu s Afričany by být primární ekonomické aktivity, kterými si Evropa je brzy globalizace snahy byly financovány.
odhadem 11 milionů lidí byly násilně vzat do otroctví v Novém Světě, ale srovnatelná čísla byla po staletí také prodává přes Sahara, Rudé Moře a Indický Oceán. Profesor ekonomie, Nathan Nunn, ve své studii z Afriky otroky obchodů o další hospodářský rozvoj, bylo jednoznačné ve svém hodnocení: „Africké země, které jsou nejchudší jsou dnes ty, z nichž nejvíce otroků bylo přijato,“ napsal v Quarterly Journal of Economics.
špinavý příběh nekončí. Zotročení černého těla udělalo cestu pro další stejně brutální systém, ale ten, který vyvolává ještě menší sympatie veřejnosti. V roce 2002, náš ministr zahraničí Boris Johnson, napsal britský koloniální dědictví v Africe: „kontinentu, může být skvrna, ale to není skvrna na naše svědomí. Problém není v tom, že bychom byli kdysi ve vedení, ale že už nejsme ve vedení.“V roce 2016 s ním souhlasilo 44% respondentů v průzkumu YouGov a uvedlo, že koloniální historie Británie je „něčím, na co je třeba být hrdý“.
Protože tento systém útlaku, založené na chamtivosti a bělošské nadřazenosti, není žité zkušenosti pro obyvatele tohoto fair isle – jako segregace v USA, například – a protože to je stále ještě není učil ve školách, jsme se klamat sami sebe do podezření, že říše byl ušlechtilý příčiny a jsme okouzleni sliby politiků, aby nás vezme zpět do starých dobrých časů. Do jakého období se vlastně chceme vrátit?
Všechny Africe koloniální pány zanechal způsob života zcela zdecimována, lidi traumatizované a učil v koloniálních školách nenávidět všechno, co o sobě: jejich kůže, jejich jazyky, jejich šaty, jejich zvyky. Dokonce i jejich bohové byli nahrazeni. Jako psychoanalytik a revoluční spisovatel Frantz Fanon to takhle v jeho roce 1961 knihu, Ubohý Země: „Kolonialismus není spokojen jen s tím, drží lidi ve svém sevření a vyprazdňování nativní mozku všechny formy a obsahu. Jakousi zvrácenou logikou se obrací k minulosti utlačovaných lidí a deformuje, znetvořuje a ničí ji.“
Takže lidé, zdánlivě bez minulosti byl nyní zdarma k určení jejich vlastní budoucnosti. S výjimkou, ve většině, ne – li všechny případy, nebyli. Postkoloniální Africe byl chycen uprostřed studené války, bitva o ideologické dominance, pak ochromen politik strukturálních změn Světové Banky a MMF a nyní je na milost a nadnárodních korporací, jejichž zůstatky na bankovních účtech (mnohokrát velikosti mnoha Afrických ekonomik), dát jim pravomoc jednat způsoby, které jsou, ne-li vždy nad zákonem, rozhodně mimo morální bludiště.
V květnu zpráva o tocích zdrojů v Africe a z Afriky odhalila, že kontinent každoročně ztrácí více peněz, než dostává na pomoc, investice a remitence. Podle Upřímný Účty 2017 více než trojnásobek částky Africe dostává na pomoc bylo vyřazeno převážně nadnárodních společností záměrně nesprávné vykazování hodnota jejich dovozu nebo vývozu snížit daně. Spolu s těmito nezákonnými finančními toky odliv mozků, obsluha dluhu, a náklady na změnu klimatu-způsobené převážně Západem, ale odehrávající se na nejchudších lidech světa – to vše činí z Afriky čistého věřitele pro svět.
Tyto příklady mluvit, jakým způsobem globální ekonomické, obchodní a informační systémy jsou nastaveny, a šroub přes Afrických zemí: z nespravedlivé zákony o duševním vlastnictví, do obchodních dohod, které nutí Africké země, aby otevřely své trhy, aby bohatý svět je přebytek výroby, ničí místní zemědělství a výroby v procesu. Ale to by se nemělo číst jako karta pro africké vůdce bez vězení.
V polovině století-od získání nezávislosti, zatímco ekonomiky rostly a v nejširším slova smyslu, řízení se zlepšila, demokracie na kontinentu je stále nejisté. Nedostatek transparentnosti, odpovědnosti, bezpečnosti a právního státu; často nafouklé veřejného sektoru a stiskl malé a střední podniky; patriarchát maskující se jako náboženství a kultury; vysoká míra nezaměstnanosti a v poslední době, džihádismu destabilizaci regionu Sahel – všechny tyto faktory brání Afričané chudí.
ale toto tvrzení je samozřejmě rozsáhlé zobecnění-takové, jaké musíte učinit, když píšete o 54 zemích v 1000 slovech. To, že každý den se miliony uživatelů internetu snaží porozumět spíše kontinentu než konkrétní zemi nebo regionu, samo o sobě říká. Na otázku o tom, proč je Afrika tak chudá, je zatíženo předsudky, a předpokládá dvě věci: první je, že neexistuje homogenní místo zvané Afrika, a že Google je vyhledávací algoritmus najde nějaké jadrné ještě stručné citace vysvětlit, 54 charakteristické trajektorie.
druhý předpoklad je, že tam je něco výjimečného, o Africe, že zatímco ostatní kontinenty a národy mají, nebo jsou stále bohatší, Afričané, z důvodů, které můžeme myslet, ale už ne mluvit ve slušné společnosti, vybrat si, zůstat v chudobě. Naše schopnost vidět Afriku jako divergentní nás nechává z obliga, takže nemusíme chápat naši vlastní spoluúčast na výzvách, kterým dnes různé africké země čelí. To také znamená, že jsme jen zřídka vztek, jak jsme měli proti jednání korporace a vlády, které těží z nestability, korupce, nebo dokonce nezkušenost (Afričtí vyjednavači na jednáních o klimatu byly v minulosti znevýhodněny tím, že jejich nedostatek zkušeností a očekávání mezi západní vyjednavači, že by měli být vděční s tím, co dostanou).
Pokud tedy v Africe neexistuje vrozený sklon ke korupci, násilí nebo chudobě, pak příběhy, které podporují stereotypy, je třeba zpochybňovat. Jedno možné vysvětlení pochází z Nigerijský spisovatel Chinua Achebe, který řekl: „Na západě se zdá, že trpí hluboké obavy o vratkosti jeho civilizace a mají potřebu neustálého chlácholení ve srovnání s Afrikou.“Možná to není Afrika, která potřebuje záchranu, ale my.
{{topLeft}}
{{bottomLeft}}
{{topRight}}
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebook
- Sdílejte na Twitter
- Sdílet přes E-mail
- Sdílejte na LinkedIn
- Sdílejte na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Podíl na Messenger