Odůvodnění
Vzhledem k tomu, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny jsou základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě;
Vzhledem k tomu, neznalosti a pohrdání lidskými právy vedlo k barbarské akty pobuřující svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidské bytosti, osvobozené od strachu a nouze, těšiti svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl člověka;;
Vzhledem k tomu, nezbytné, aby lidská práva byla chráněna Zákonem, že člověk neměl vidět nucen nejvyšší selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku;
Vzhledem k tomu, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy,;
Vzhledem k tomu, že lid Spojených Národů v Chartě znovu potvrdil svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti a v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň v širším pojetí svobody;
Vzhledem k tomu, že Členské Státy se zavázaly zajistit ve spolupráci s organizací Spojených Národů, všeobecné a účinné dodržování základních lidských práv a svobod, a
Vzhledem k tomu, že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku;;
VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ vyhlašuje tuto VŠEOBECNOU DEKLARACI LIDSKÝCH PRÁV jako společný standard úspěch pro všechny národy a všechny národy, až do konce, že oba jedinci a instituce, neustále inspirován jí, podporovat, a to prostřednictvím výuky a vzdělávání, dodržování těchto práv a svobod, a aby zajistila, že progresivní opatření, vnitrostátní a mezinárodní, zajistit jejich uznání a aplikace univerzální a efektivní, a to jak mezi národy Členských Států, tak i mezi těmi území umístěny pod jeho příslušnost.
Článek 1.
všechny lidské bytosti se rodí svobodné a rovnocenné v důstojnosti a právech a, obdařené rozumem a svědomím, se musí chovat bratrsky k sobě navzájem.
Článek 2.
Každý má nárok na všechna práva a všechny svobody, stanovené touto Deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Kromě toho se nerozlišuje na základě politické postavení, právní nebo mezinárodní zemi nebo území, v jehož pravomoci člověk patří, ať už je to nezávislá země, jako území pod poručenství, nesamosprávné nebo pod jakémukoli jinému omezení suverenity.
Článek 3.
každý jedinec má právo na život, svobodu a bezpečnost člověka.
Článek 4.
nikdo nesmí být držen v otroctví nebo otroctví, otroctví a obchod s otroky jsou zakázány ve všech jejich formách.
Článek 5.
nikdo nesmí být vystaven mučení nebo krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Článek 6.
každá lidská bytost má všude právo na uznání jako osoba před zákonem.
Článek 7.
všichni jsou si před zákonem rovni a mají bez rozdílu právo na stejnou ochranu zákona. Každý má právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci v rozporu s tímto Prohlášením a proti jakémukoli podněcování k takové diskriminaci.
Článek 8.
každá osoba má právo na účinnou nápravu před příslušnými vnitrostátními soudy za činy, které porušují jeho základní práva uznaná ústavou nebo zákonem.
Článek 9.
nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.
Článek 10.
každý má právo, v plné rovnosti, na spravedlivé a veřejné slyšení nezávislým a nestranným soudem, při určování jeho práv a povinností nebo jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Článek 11.
1. Každá osoba obviněná z trestného činu má právo být považována za nevinnou, dokud nebude prokázána vina podle zákona ve veřejném řízení, při kterém měl všechny záruky nezbytné pro svou obhajobu.
2. Nikdo nesmí být odsouzen za činy nebo opomenutí, které v době jejich spáchání nebyly trestnými činy podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Stejně tak nesmí být uložen přísnější trest, než jaký platil v době spáchání trestného činu.
Článek 12.
nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do jeho soukromí, rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na jeho čest nebo pověst. Každý má právo na ochranu zákona proti takovým zásahům nebo útokům.
Článek 13.
1. Každý má právo na svobodu pohybu a pobytu na území státu.
2. Každý má právo opustit jakoukoli zemi, včetně své vlastní, a vrátit se do své země.
Článek 14.
1. V případě pronásledování má každý právo žádat a užívat si azylu v kterékoli zemi.
2. Toto právo nelze uplatnit proti právním krokům skutečně vyplývajícím z běžných trestných činů nebo činů, které jsou v rozporu s účely a zásadami Organizace spojených národů.
Článek 15.
1. Každý má právo na státní příslušnost.
2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven státní příslušnosti nebo práva na změnu státní příslušnosti.
Článek 16.
1. Mužů a žen věkem k uzavření manželství mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu, a mají rovná práva v manželství, v manželství a při zániku manželství.
2. Manželství může být uzavřeno pouze se svobodným a úplným souhlasem zamýšlených manželů.
3. Rodina je přirozeným a základním prvkem společnosti a má nárok na ochranu společnosti a státu.
Článek 17.
1. Každý má právo vlastnit majetek, jednotlivě i kolektivně.
2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.
Článek 18.
každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženství nebo víru a svobodu, ať už samostatně nebo ve Společenství s ostatními a ve veřejném nebo soukromém, projevit své náboženství nebo víru ve výuku, praxi, uctívání a dodržování.
Článek 19.
Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory bez vměšování, vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky, bez ohledu na hranice.
Článek 20.
1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a sdružování.
2. Nikdo nesmí být nucen patřit do sdružení.
Článek 21.
1. Každý má právo účastnit se vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců.
2. Každý má právo na rovný přístup k veřejné službě ve své zemi.
3. Vůle lidu je základem autority veřejné moci; tato vůle se vyjádří v pravidelných a skutečných volbách, které se uskutečňují všeobecným a rovným hlasováním a konají se tajným hlasováním nebo rovnocennými svobodnými hlasovacími postupy.
Článek 22.
každý človĕk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení, a získat prostřednictvím vnitrostátního úsilí a mezinárodní spolupráce, s přihlédnutím organizací a s prostředky příslušného Státu, ke spokojenosti hospodářské, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti.
Článek 23.
1. Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a příznivé pracovní podmínky a na ochranu před nezaměstnaností.
2. Každý má právo, bez jakékoli diskriminace, na stejnou odměnu za stejnou práci.
3. Každý, kdo pracuje, má právo na spravedlivou a příznivou odměnu zajišťující sobě a své rodině existenci hodnou lidské důstojnosti a v případě potřeby doplněnou jinými prostředky sociální ochrany.
4. Každý má právo zakládat a připojovat se k odborovým svazům na ochranu svých zájmů.
Článek 24.
každý má právo na odpočinek, volný čas, přiměřené omezení pracovní doby a pravidelné dovolené s platem.
Článek 25.
1. Každý má právo na životní úroveň přiměřenou pro zdraví a pohodu sebe a své rodiny, včetně jídla, oblečení, bydlení, lékařské péče a nezbytných sociálních služeb; má také nárok na pojištění v případě nezaměstnanosti, nemoci, invalidity, vdovství, stáří nebo jiné ztráty svých prostředků na živobytí za okolností mimo jeho kontrolu.
2. Matky a děti mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať už se narodily v manželství nebo mimo manželství, mají nárok na stejnou sociální ochranu.
Článek 26.
1. Každý má právo na vzdělání. Vzdělání musí být bezplatné, alespoň pro základní a základní vzdělávání. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělávání by mělo být rozšířené; přístup k vysokoškolskému vzdělávání by měl být rovný pro všechny, na základě zásluh.
2. Vzdělávání je zaměřeno na plný rozvoj lidské osobnosti a posílení dodržování lidských práv a základních svobod; bude podporovat porozumění, toleranci a přátelství mezi všemi národy a všemi etnickými nebo náboženskými skupinami a podporovat rozvoj mírových aktivit OSN.
3. Rodiče mají přednostní právo zvolit si typ vzdělání, které mají být poskytnuty svým dětem.
Článek 27.
1. Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výhody.
2. Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů vyplývající z každé vědecké, literární nebo umělecké produkce, jejímž je autorem.
Článek 28.
každý má právo na sociální a mezinárodní řád, ve kterém mohou být práva a svobody stanovené v tomto prohlášení plně realizovány.
Článek 29.
1. Každý člověk má povinnosti vůči komunitě, protože pouze v něm může svobodně a plně rozvíjet svou osobnost.
2. Při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za účelem zajistit uznání a dodržování práv a svobod druhých a splňovat jen požadavky morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.
3. Tato práva a svobody nesmí být za žádných okolností uplatňována v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.
Článek 30.
nic v tomto prohlášení nemůže být vykládáno tak, že jakýkoli stát, skupina nebo osoba, vykonávat jakoukoli činnost nebo vykonávat jakýkoli čin zaměřený na zničení některého z práv a svobod stanovených v tomto prohlášení.