práce je také známý pro jeho diskuse o principu slušného chování (používání vhodné slovní zásobu a výslovnost v každém stylu psaní) (l.81-106), a na Horace kritiku fialové prózy (purpureus pannus, l.15-16), termín razil ho k použití květnatým jazykem. Tento princip je považován za základní součást Horatian poetiky jako je především zaměřena na dosažení pravděpodobnosti v umělecké reprezentaci, vedení vše od výběru žánru na dikci, dramatické charakterizace, metr, poetické vynález, a zamýšlený účinek. Někteří citovali, že decorum vynucuje podřízenost, jako jsou části celku, žena člověku, touha rozumu, a jednotlivec stát.
v řádku 191 varuje Horace před deus ex machina, praxí řešení spletitého spiknutí tím, že se objeví olympský Bůh a napraví věci. Horác píše: „Nec deus intersit, nisi dignus vindice uzlíku“: „Že bůh není zasahovat, pokud uzel ukázat, že být hoden takové untangler“.
Možná to může být dokonce řekl, že quotability Horace je Ars Poetica je to, co dal to význačné místo v literární kritika: The Norton Anthology Teorie a Kritika říká:
bylo by nemožné přeceňovat význam Horace Ars Poetica (Umění Básnické) pro následné historii literární kritiky. Protože jeho složení v prvním století PŘ. n. l., tento epigrammatic a někdy tajemný kritickou báseň vyvíjel téměř kontinuální vliv, básníci a literární kritici podobně – možná proto, že jeho dicta, formuloval ve formě poezie, jsou tak neobyčejně chytrý. Horaceův příkaz, že poezie by měla „poučit a potěšit“, se opakoval tak často, že se stal známým jako Horatianská fráze.
Horatianská fráze je obvykle dána jako „instruovat a potěšit“, ale někdy jako „instruovat nebo potěšit“. První čtení znamená, že veškerá literatura musí být poučná. Související nejednoznačnost spočívá v tom, že „instruovat“ může být lépe přeloženo jako „pomoc“,“ poradit „nebo “ varovat“. Horace opakuje tento maxim v různých formulací: „Aut prodesse uolunt aut delectare poetae aut. klimatizace, simul et iucunda et idonea dicere uitae“ (básník chce těžit, nebo prosím, nebo aby bylo příjemné a užitečné ve stejnou dobu), „miscuit utile dulci“ (mix užitečné a sladké), a „delectando pariterque monendo“ (potěší a poradenství).
Ars Poetica byl poprvé přeložen do angličtiny v roce 1566 Thomasem Drantem. Překlad Ben Jonson byl publikován posmrtně v roce 1640.